Níže uveřejňujeme reakce na dopis, který se Sdružení bývalých politických vězňů obrátilo na Magistrát HMP se žádostí o zastavení exhumace Otce Toufara.
Dopis od Doc. Ing. Jiří Nedoma CSc adresovaný kardinálovi Dominiku Dukovi ze dne 9.10.2014
Dopis od Zdeňky Mašínové adresovaný kardinálovi Dominiku Dukovi ze dne 9.10.2014
Otevřený dopis předsedovi Sdružení bývalých politických vězňů 31.října 2014
Vážený pane předsedo Bergmanne,
pozdravuji Vás a dovoluji si vyjádřit své hluboké zklamání nad Vaším negativním vyjádřením k exhumaci zmučeného těla kněze P. Josefa Toufara. Dosud jsem považoval politické vězně za hlas svědomí národa. Pravda – Vy vedete odštěpenou část od Konfederace politických vězňů, která s exhumací naopak vyjádřila souhlas.
Napsal a vydal jsem čtyři knihy rozhovorů s vězni nacistických a komunistických kriminálů, tři životopisné knihy politických vězňů, připravil desítky televizních a rozhlasových pořadů o II. i III. odboji i jeho hrdinech a dvacet let jsem pracoval na monografii o P. Josefu Toufarovi „Jako bychom dnes zemřít měli“, která vyšla před dvěma lety. Omlouvám se, nechci se tím nijak chlubit, pouze chci zdůraznit, na jaké straně jsem stál a stojím. A jaká témata jsem považoval za důležitá pro naši společnost. O to víc mě Vaše neadekvátní reakce šokovala. Exhumace těla P. Toufara není neetická. Je to vyústění dlouholeté snahy jeho příbuzných a číhošťské farnosti (od roku 1968 se o to pokouší) svého strýce a kněze exhumovat a současně snahy církve tohoto mučedníka komunismu blahoslavit, k čemuž dle kanonického práva je třeba exhumovat tělo kandidáta a ohledat. Jestli bylo na tomto případu něco neetického, tak to bylo jednání Státní bezpečnosti a zrůdnost, jakým způsobem nevinného člověka zavraždila a zahrabala. O tom je třeba před veřejností nahlas mluvit!! Důležité je také dodat, že k potupnému zahrabání této oběti se nám podařilo v posledních měsících nalézt několik důležitých dokumentů a svědectví, které u jiných obětí, zakopaných na ďáblickém hřbitově, nejsou k dispozici, neboť byly po 21. srpnu 1968 zničeny. Dovoluji si k tomuto listu pro Vaši informaci přiložit studii, která vše objasňuje /posílám poštou/.
Exhumace P. Toufara není postavená proti jiným obětem totalitního režimu, ani je nesnižuje, ba naopak – poukazuje na zločineckou podstatu komunistické ideologie na exemplárním případu a současně ukazuje na její surovost a cynismus, se kterým se vyrovnávala se svými ideovými protivníky. A pak – v šachtě, kde se tělo P. Toufara pravděpodobně nachází, není nikdo další z politických obětí. Pochopitelně jsem pro, aby i další oběti komunistického řádění byly exhumovány a jako lidé důstojně pohřbeni (o tom jsem ostatně také hovořil s paní Mašínovou i paní Musilovou), ale to je přeci možné jen v případě důkladné přípravy, existence archivní dokumentace, žijících blízkých příbuzných, aby mohla být zkoumána DNA (ne u všech je to dnes možné) a aby představitelé státu či reprezentace města takovou akci finančně podpořili.
Víte, patřím stále ještě k mladé generaci, která se pokouší alespoň některé křivdy, které se tu před rokem 1989 i po roce 1989 staly, odčinit. A mezi ně patří rehabilitace zavražděného Josefa Toufara a odčinění toho, že byl jako zvíře potupně zahrabán a pomluven. Vložil jsem do této snahy dvě desetiletí života a jsem přesvědčen o tom, že se tento příkladný a oblíbený kněz vrací do naší společnosti jako vzor čestnosti a hrdinství. Právě v době, kdy se naše nedávná minulost relativizuje, a zlehčují se hrůzy minulého režimu – komunistickými i levicovými politiky a historiky. A především: komunistům – jak jsem měl možnost i osobně poznat, vše pozitivní, co se děje kolem rehabilitace P. Toufara, kolem připomínání jeho umučení StB a jeho znovu zpřítomnění – vše tohle jim nesmírně překáží a irituje je. Viz např. škodolibě radostná reakce v jejich tisku na Váš protest či diskuze komunistické mládeže… Je proto pro mne velmi smutným zjištěním, že se vaše Sdružení bývalých politických vězňů stává touto reakcí paradoxně spojencem KSČM, jejich příznivců, včetně žijících bývalých příslušníků StB (např. soudruha L. Máchy, spoluvraha P. Toufara, který má na svých rukou jeho krev). I on, i oni nesouhlasí s exhumací, nazývají ji podobně jako Vy „neetickou a nehumání“ a navrhují nechat „mrtvé navždy minulosti“. Domnívám se, že Vaše reakce je nešťastná a vnáší do již tak nemocné české společnosti další zmatek. Titulek internetového článku na iDnes je bohužel smutně výstižný: „Bývalí muklové protestují proti exhumaci kněze, kterého umučila StB.“ Až tam jsme dospěli 25 let po pádu komunismu v reflexi minulosti.
S pozdravem Miloš Doležal
spisovatel, publicista a redaktor
Český rozhlas
Vinohradská 12
120 99 Praha 2
Reakce předsedy SBPV ze dne 10.11.2014